Kontinuální kontrola zatížení pneumatik

O tom, že vhodný tlak v pneumatikách je jedním z důležitých faktorů efektivity provozu zemědělské techniky asi není třeba diskutovat. Volba vhodného hustícího tlaku nabývá významu zejména při práci na poli a umožňuje jak snížené utužení půdy, tak zlepšení záběrových vlastností pneumatik, a tím i nižší prokluz a následně nižší spotřebu paliva a vyšší výkonnost.

Změna tlaku vzduchu je v současné době možná buďto manuálně, což je však poměrně zdlouhavý proces, který se v praxi neprovádí často. Pomoci mohou rychloventilky, které díky většímu průměru zvládnou výměnu vzduchu v kratším čase. Nejlepším řešením je změna tlaku vzduchu pomocí systému automatického dohušťování, ovládaného přímo z kabiny traktoru či jiného zemědělského stroje.

Skutečností je však to, že ani stabilní nastavení tlaku vzduchu pro určitý druh polní práce není tím úplně ideálním řešením. Zatížení pneumatik totiž i během jízdy kolísá a to například při změně objemu sklizené produkce v zásobníku, anebo aplikovaného hnojiva, zejména u rozmetadel statkových hnojiv. Ale dynamická změna zátěže probíhá i u traktorů. Typické je to například při klasické orbě, kdy jedno kolo traktoru jede v brázdě a druhé po záhonu. Pak je rozdíl v zatížení pneumatiky až 60:40 % ve prospěch kola v brázdě, anebo naopak, to podle toho, zda jde o nesený či návěsný pluh a též podle toho, kolik má orebních těles. A když traktor na souvrati pluh otočí, rázem je zatížení pneumatik obrácené.

Aby byl pneumatikách udržován správný tlak vzduchu precizněji, vyvinul specialista na pneumatiky a kola, společnost Grasdorf GmbH, ve spolupráci s firmou TerraCare, která je zaměřena na systémy kontroly tlaku v pneumatikách, a s výrobcem traktorů Steyr zařízení SOILAssist. Iniciátorem projektu byl Thünenův institut, což je výzkumný ústav, který se pod záštitou německého ministerstva potravin a zemědělství zabývá novými technologiemi a jejich zaváděním do praxe.

Pokročilý systém SOILAssist využívá několika senzorů. Jednak je to senzor tlaku vzduchu v pneumatikách, ale hlavně jde o dva ultrazvukové senzory. Jeden je umístěn na ráfku kola a druhý senzor měří vzdálenost mezi nápravou a povrchem půdy. Rozdíl mezi polohou senzoru na ráfku a vzdáleností nápravy od povrchu půdy je vzdálenost ráfku od povrchu půdy. A co z toho lze vyvodit? Pokud jsou obvyklé půdní podmínky a pneumatika není zabořená, jde hlavně to, jak je její bočnice deformovaná s čímž souvisí velikost kontaktní plochy, záběrové vlastnosti atd.

Celý článek najdete v týdeníku Zemědělec.*

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *