Lokálně variabilní výsev obilnin

Při zakládání porostů kukuřice jsou stále oblíbenější systémy setí s lokálně variabilní výší výsevku. Řada zemědělců již uvažuje i o tom, že by shodný systém uplatnili i při výsevu obilovin. Je to možné?

Je pravdou, že lokálně variabilní setí se již praktikuje – a to pomocí manuálního ovládání výsevku za jízdy na ovládacím terminálu secího stroje. Nicméně tato činnost řidiče zatěžuje navíc a ten se pak nemůže soustředit na jiné důležité záležitosti. Smysl tedy má využití předpisových map výsevků, s nimiž jsou změny vysévaného množství osiva na plochu prováděny automaticky.

Existují i v ČR zemědělské podniky, v jejichž regionu jsou výrazně proměnlivé půdní podmínky. Anebo i odlišné klimatické podmínky: při setí s pevně daným výsevkem se pak v suchých podmínkách do půdy dodává zbytečné množství zrn, pro které ani nebude dostatek vláhy. V takových místech pak musí být výsevek snížen. Naopak zvýšený výsevek na výnosově jistých místech znamená vyšší využití potenciálu rostlin.

Základem pro realizaci tohoto systému jsou vstupní data. Nejčastěji jsou využívána data z půdního vzorkování pozemků. Tato data se v počítači ještě porovnávají s daty z výnosoměrů sklízecích mlátiček. V Německu využívají zemědělci ještě program 365farmnet a z něj získaná data o výnosu biomasy. A svůj vliv mají také znalosti zemědělců o lokálních odlišnostech pozemků. Podle zkušeností z praxe mohou hodnoty výsevků na předpisové mapě jednoho pole kolísat i o padesát procent. Porosty se vyvíjejí homogenně a rovnoměrněji dozrávají.

Na moderních podnicích se také minerální hnojiva aplikují podle aplikačních map – lokálně variabilně se aplikuje dusík, ale i fosfor a draslík.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *